Číselné soustavy
- způsob reprezentace čísel.
- podle způsobu určení hodnoty čísla z dané reprezentace rozlišujeme dva hlavní druhy číselných soustav:
- A) poziční číselné soustavy
- B) nepoziční číselné soustavy.
A) Poziční číselné soustavy
- charakterizovány tzv. základem neboli bází (anglicky radix, značí se r),
- = kladné celé číslo definující maximální počet číslic, které jsou v dané soustavě k dispozici.
- Poziční soustavy (kromě jedničkové) se nazývají také polyadické (= vlastnost, že číslo v nich zapsané lze vyjádřit součtem mocnin základu dané soustavy vynásobených příslušnými platnými číslicemi)
Mezi nejčastěji používané poziční číselné soustavy patří:
- jedničková — unární, r=1
- přestože si to ani neuvědomujeme, tuto soustavu běžně používáme při počítání na prstech nebo při psaní čárek označujících počet piv na účet v restauračních zařízeních. Může být řazena mezi speciální poziční soustavy nebo i zcela mimo dělení na poziční/nepoziční soustavy.
- dvojková (BIN) — binární, r=2
- přímá implementace v digitálních elektronických obvodech (použitím logických členů), čili interně ji používají všechny moderní počítače
- osmičková (OCT) — oktální, oktalová, r=8
- desítková (DEC) — decimální, dekadická, r=10
- nejpoužívanější v běžném životě
- dvanáctková — r=12
- dnes málo používaná, ale dodnes z ní zbyly názvy prvních dvou řádů – tucet a veletucet
- šestnáctková (HEX) — hexadecimální, r=16
- používá se v oblasti informatiky, pro číslice 10 až 15 se používají písmena A až F
- šedesátková — r=60
- používá se k měření času pro zlomky hodiny; číslice se obvykle zapisují desítkovou soustavou jako 00 až 59 a řády se oddělují dvojtečkou; staré názvy prvních dvou řádů jsou kopa a velekopa.
Každé číslo vyjádřené v poziční soustavě (kromě jedničkové) může mít část celočíselnou a část zlomkovou (např. u desítkové soustavy desetinnou část). Tyto části jsou odděleny znakem, nazývaným desetinnou čárkou (přestože obecně nejde o desetiny). V anglosaských zemích je místo desetinné čárky užívána desetinná tečka.
Dvojková
= číselná soustava, která používá pouze dva symboly: 0 a 1.
- poziční číselná soustava mocnin čísla 2.
- Používá se ve všech moderních digitálních počítačích, neboť její dva symboly (0 a 1) odpovídají dvěma jednoduše rozdělitelným stavům elektrického obvodu
- vypnuto × zapnuto
- nepravda × pravda
- Číslo zapsané v dvojkové soustavě se nazývá binární číslo.
Převod
Metoda substituční
- Substituční metoda slouží k převodu mezi číselnými soustavami. Metoda spočívá v rozepsání převáděného čísla na polynom a následně jeho vyčíslení v cílové soustavě.
Eulerův algoritmus
- dále
B) Nepoziční číselné soustavy
- způsob reprezentace čísel, ve kterém není hodnota číslice dána jejím umístěním v dané sekvenci číslic. Tyto způsoby zápisu čísel se dnes již téměř nepoužívají a jsou považovány za zastaralé
- A=1, B=10, C=100, D=1000, pak by vyjádřením čísla 3542 mohl být například řetězec „AABBBBCCCCCDDD“, ale stejně dobře i „ACDABBCCCCDDBB“ apod. (z hlediska hodnoty, ale za cenu horší srozumitelnosti).
Nevýhody
- Často neobsahovaly symbol pro nulu a záporná čísla
- Dlouhý zápis čísel, která výrazně převyšují hodnotu největšího symbolu soustavy
Příklady nepozičních číselných soustav
- Římské číslice (I, II, III, IV, V)
- Egyptské číslice
- Řecké číslice — zápisu čísel pomocí písmen alfabety
Římské číslice
způsob zápisu čísel pomocí písmen abecedy
dnes tento způsob zápisu výjimečný (použití viz dále)
Základní symboly
Římské číslo |
Arabské číslo |
I | 1 |
V | 5 |
X | 10 |
L | 50 |
C | 100 |
D | 500 |
M | 1000 |
- Často mnemotechnické pomůcky: Ivan Vedl Xénii Lesní Cestou Do Města
Původ symbolů
I
- Římská čísla vznikla přirozenou cestou. Římané počítali na prstech. Čísla jako 1, 2 a 3 a jím odpovídající znaky I, II a III graficky vyjadřují jednotlivé prsty.
V a X
- Také tato dvě římská čísla mají svůj původ v lidské ruce:
- Římská číslice V (5) je vyjádřením dlaně s pěti prsty – V tvoří tvar mezi palcem a malíčkem.
- Římská číslice X (10) jsou dvě dlaně u sebe (10 prstů).
L a C
- Latinsky sto je centum – odtud C. Padesát je polovina ze stovky. L tedy vzniklo „rozpůlením“ znaku pro 100 (C).
D a M
- Tisíc je latinsky mille (odtud M pro 1000). Znak D pro 500 vznikl opět grafickým „půlením“ znaku M, tentokrát svisle. Vznikl tak znak podobný písmenu D.
Nula
- Číslice nula nemá obecně svůj symbol, přestože Římané číslici 0 a její význam dobře znali.
- ⇒ hlavní důvod, proč nebyl systém římských číslic přijat za poziční č.s. a byl postupně nahrazován arabskými číslicemi
Použití římských číslic dnes
- díly čí série knih či filmů (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
- ročníky časopisů či novin (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
- kapitoly v knihách či článcích (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
- opakované společenské, sportovní a jiné události (soutěže, závody, přehlídky, sjezdy a slety, války, festivaly, veletrhy, výstavy apod.), ve většině případů však již v praxi začínají převládat arabské číslice
- rok (prakticky jen na historických nápisech, v moderních textech se používají výhradně arabské číslice)
- století (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
- měsíce v roce (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
- pořadové číslo čtvrtletí (používají se ale i arabské číslice)
- pro číslice na hodinovém ciferníku
- pořadová čísla panovníků (např. Karel IV.), pro tento účel se stále používají takřka výhradně římské číslice
- čísla místních částí obce – v minulosti tvořilo římské číslo místní části dvojici s číslem popisným, nyní se místo něj běžně používá název místní části; označení čtvrtí římskými čísly přežívá jen v některých městech, například Děčíně, částečně v Pardubicích či Mladé Boleslavi atd.
- třídy silnic (I, II, III) – např. „silnice I. třídy“, „silnice II/201“,
- souběžné ulice, které jinak mají stejný název (pouze v některých místech, kde bylo názvosloví inspirováno americkými systémy, například na pražském Spořilově)
- díly či části obcí či katastrálních území či obce, které by jinak měly stejný název, pokud nejsou rozlišeny slovním přívlastkem
- v českých právních předpisech se podle aktuálních legislativních pravidel vlády římskými čísly bez tečky označují varianty návrhů, čísla článků v novelách předpisů a hlavy (celek nižší než část a vyšší než díl).
V polštině se římské číslice používají takřka výhradně při uvádění století (např. 19. století je XIX wiek).
IIII nebo IV
- Hodinové ciferníky se popisují římskými číslicemi. Obvykle používají symbol IIII pro 4 a IX pro 9. Jednou se tak odečítací pravidlo neaplikuje a podruhé ano. Proč? Nabízí se několik vysvětlení:
- Čtyřznakové IIII vytváří vizuální symetrii s VIII na druhé straně ciferníku, zatímco IV ne
- IV jsou první dvě písmena jména boha Jupitera (IVPITER)
Microsoft Excel a římská čísla
Funkce:
- =ROMAN(arabské číslo; forma zápisu) /viz soubor/
- =ARABIC(římské číslo) (*od verze 2013 resp. 2016 pro MacOS)
Euklidův algoritmus
1-Číselné-soustavy-příklady (1)